Jak mi (ne)vyvolávali porod v německé porodnici

Každý porod je zcela jedinečný. To, že jste několikrát rodila přirozeně není zárukou toho, že každý další porod bude probíhat také přirozeně. A naopak, pokud jste zažila 2 císaře, ještě to neznamená, že do třetice to bude znova císař.

Rodila jsem celkem čtyřikrát. A každý porod byl úplně jiný, jedinečný. A i když nebyly všechny dokonalé, můžu říct, že všechny byly krásné a měly svoje kouzlo, svůj příběh a hlavně krásný výsledek.

První porod byl ve velké pražské nemocnici, druhý v malé mimopražské nemocnici, třetí byl doma s porodní asistentkou (v Německu) a ten poslední, čtvrtý, v menší německé porodnici.

A o tom čtvrtém bych vám dnes chtěla něco málo povyprávět…

Po třetím porodu doma, jsem byla přesvědčená, že další porod bude taktéž domácí. Měla jsem svou úžasnou porodní asistentku, která byla i u předchozího porodu a tak jsem věděla, do čeho spolu jdeme. Samozřejmě varianta s odjezdem do porodnice byla stále otevřená, právě z toho důvodu, že člověk nikdy neví, jak se na poslední chvíli rozhodne a jak to bude v daném okamžiku cítit. Navíc přítomnost dalších 3 dětí a psa může být dosti stresující, hlavně když je to jeden z ,,těch dní”, kdy byste nejradši žádné děti neměli.

A tohle byl přesně takový den…

Když mi v noci z neděle na pondělí praskla voda, tušila jsem, že se porod brzy rozběhne. A tak jsem trpělivě čekala na kontrakce, které však nepřicházely. Čekali jsme doma 32 hodin, ale stále nic nenapovídalo tomu, že bych měla rodit. Manžel (gynekolog-porodník) už byl také nervózní a tak jsme, po poradně s naší porodní asistentkou, zvolili přesun do porodnice, kde jsem tušila, že přijde řeč na nějaké to vyvolávání a popohánění porodu. Radost jsem z toho neměla a tušila jsem, že se možná budou dít věci, které jsem nechtěla a vnitřně jsem z nich měla opravdu strach.

Vyvolávaný porod jsem osobně nezažila, ale tušila jsem, že to není to, co bych si dobrovolně vybrala.

Modlila jsem se proto, ať je hlavně miminko i já v pořádku a doktoři mi dopřejí jetě pár hodin čekání navíc… snad to klapne.

Narychlo jsme vypakovali děti do Čech k babičkám, což byla rozhodně výzva pro všechny zúčastněné strany. Do předávky jsme zapojili i naší paní na úklid, která dostala na starost kritický moment – předávku dětí, zatímco my už jsme byli dávno v porodnici. Všechno klaplo, což vneslo první velkou úlevu do mého svědomí a já už se mohla plně soustředit jen na porod.

Ten se však stále nikam neposouval…

Čekali jsme do večera, do dalšího rána…otázka vyvolávání přišla ze strany personálu záhy. Čekala jsem, s čím na mě přijdou. Jako první jemnou formu vyvolání mi byl nabídnut klystýr. Ano, už i to se zde bralo jako vyvolání porodu! Ten jsem však odmítla, čistě z toho důvodu, že jsem ten den byla na velké už 3x a byla jsem tedy dokonale vyprázdněná. Dále mi byla nabídnuta homeopatika. S tím, že mi je nechají na pokoji a pokud budu mít pocit, že si je chci vzít, můžu po nich sáhnout. No a jelikož se celý další den nic nedělo, rozhodla jsem se je vzít. Další den ráno, po kontrole a ujištění, že jsem já i miminko v pořádku jsme se domluvili na dalším vyčkávání. Měla jsem neskutečnou radost, že mi lékaři ve všem vyšli vstříc. I když v jejich očích už byly trošku známky nervozity, souhlasili, že počkáme.

Po celém dalším dni stráveném v porodnici jsme si s manželem připadali už jak na wellness víkendu v hotelu. Dívali jsme se na filmy, nosili nám jídlo na pokoj, přes den jsem trávila ve vaně… 😀 Už si ani nepamatuji, kdy jsme spolu naposled strávili tolik dní bez dětí!

Ten den, se naše dcera rozhodla přijít na svět.

Odpoledne přišly první slabé kontrakce, k večeru vše nabralo spád a samotný porod byl do hodiny za námi. Malá se narodila ve vaně, do vody, do mých rukou… v naprostém klidu, přítmí, respektu, lásce, intimní atmosféře a za podpory mého manžela a úžasné porodní asistentky, která mi byla celou dobu oporou. Proběhl bonding, převoz na pokoj a hned druhý den jsme šli domů. Všichni lékaři přišli pogratulovat. Nikdo neměl problém s předčasným odchodem z porodnice.

A to je přesně to, co v porodnicích, hlavně v těch v ČR , bohužel, postrádám. Respekt, vzájemný dialog, trpělivost a důvěra v ženu a miminko.

Protože porod je tak dokonalý proces, že ho už nemůžeme vylepšit. Naším cílem by mělo být ho nerušit.

Komentáře